07.09.2012 | V pozůstalosti Zdeňka Fibicha, kterou má ve svých sbírkách Národní muzeum – České muzeum hudby, je dochována jediná černá kazeta s motýly. Příběh "Fibichových motýlů" je důkazem toho, že vášeň se může zrodit v každém věku.
Zdeněk Fibich (1850 – 1900) patří k předním českým hudebním skladatelům 2. poloviny 19. století. Jeho pozůstalost je uložena v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Málokdo z badatelů či návštěvníků muzea však tuší, že mezi hudebními skladbami a dalšími autorskými rukopisy je zde uchovávána i černá krabice se skleněným víkem o rozměrech 255 x 300 x 65 mm, která obsahuje čtyři řady motýlů a brouků se štítky psanými rukou Zdeňka Fibicha.
Jak se tato záhadná krabice do pozůstalosti dostala? Nejde snad o omyl? Je mnoho věcí, které o skladatelích nevíme. Jsou často velmi všestranní a mají i své lidské slabůstky. Je například známo, že Antonín Dvořák miloval lokomotivy. Spolu s Fibichem chodívali sledovat vlaky nad hlavním nádražím. Ten si dokonce jen tak pro sebe udělal zkoušky na výpravčího!
Zdeněk Fibich se však zajímal i o mnoho dalších oborů. Jeho záliby však brzy přerostly ve sběratelskou vášeň a často citelně narušovaly rodinný rozpočet. Ačkoliv by se mohlo zdát, že sběratelství motýlů bylo Fibichovou celoživotní zálibu, není tomu tak.
Zvláště jsou pověstné mezi pamětníky jeho dvě záliby: doutníky a motýli.
Ze vzpomínek jeho syna Richarda vyplývá, že Fibich začal chytat motýly až spolu se synem v době, kdy jeho syn začal chodit do 2. třídy gymnázia. V podstatě syna na jeho výpravách nejdříve jen doprovázel, ale brzy začal sbírat motýly i sám, a to s obrovskou systematičností. Vedle samotných motýlů si pořizoval i rozsáhlou literaturu o nich a díky neobyčejné paměti brzy obsáhl veškerá latinská jména, veškeré rozdělení na třídy a rody do té míry, že prý v několika případech synovi učitelé přírodopisu zažili horké chvilky, když jejich tvrzení odporovalo Fibichovým znalostem.
Poznenáhlu se sbírka rozšiřovala i o překrásné motýly cizozemské. Fibichovi chytali vzácnější domácí druhy a výměnou – a ovšem často i značným doplatkem – získávali od tuzemských i zahraničních firem cizokrajné exempláře. Ani s úplnou systematikou, výkladem a pouhým sběratelstvím se však Fibich nespokojil. Kromě hudebního nadání měl i výrazný malířský talent, který ho přímo nutil k vykreslování krásných a hlavně dosud nepopsaných exemplářů, a tím vznikla série umělecky i vědecky dokonalých ilustrací. Vlastnoručně nachytané české a alpské exempláře sám napínal.
Jeho snaha mít některé zahraniční druhy v plném počtu vedla někdy k trapným finančním nesnázím.
Fibichova přítelkyně a spolupracovnice Anežka Schulzová ve svém osobním svědectví ze společného pobytu s Fibichem v roce 1897 v Polabí popsala, jak po několikahodinové práci na instrumentaci Symfonie e-moll se v době mezi jedenáctou a třetí vydával na luka a pole se síťkami, lahvičkami a škatulkami a neúnavně honil motýly. Nikdy se nevracel s prázdnou. Doma pak nastalo určování a napínání. Za teplých večerů chytal také noční motýly a můry, nebo sbíral spící motýly.
S láskou a neúnavnou vědeckou pílí Fibich motýly studoval a rozmnožoval svou bohatou a systematicky urovnanou sbírku, kterou budoval dlouhou řadu let vlastním sběrem a nákupy. Motýly se zabýval také proto, aby dal jakousi protiváhu své nervy vysilující tvůrčí činnosti.
Fibichův syn Richard po otcově smrti vzpomínal, že hotovým neštěstím pro rodinný rozpočet byla otcova známost s firmou Staudinger v Drážďanech, tehdy největším obchodem s motýly. Fibichova sběratelská vášeň brzy nevystačila s tím, co byl schopen sám nachytat. Objednával motýly u této firmy a poštovní upomínky pak často musela dorovnávat manželka ze svých malých úspor.
Do konce svého života Fibich nashromáždil přes 80 velikých kazet motýlů, v každé měl průměrně asi 64 exponátů. Tuto rozsáhlou sbírku věnoval po jeho smrti syn Richard Národnímu muzeu do oddělení entomologie. Sbírka však není uložena jako celek; stala se součástí systematické základní sbírky Národního muzea – Přírodovědeckého muzea v Praze a v současné době už není původ jednotlivých exemplářů dohledatelný. V hudební části pozůstalosti Zdeňka Fibicha (S 80), kterou má ve svých sbírkách Národní muzeum – České muzeu hudby, je dochována jediná černá kazeta s motýly a brouky v původním stavu jako doklad, jak důležitou protiváhu tvořilo Fibichovo sběratelství motýlů k jeho hudební profesi.
Pokud vás zajímají další osudy českých hudebních skladatelů, navštivte některou z expozic Národního muzea - Českého muzea hudby.
(šus)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
